Kamerový systém v bytovém domě ve světle GDPR

autor: Mgr. Adam Trojan
2k zobrazení

Nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů 1, které je v České republice již několik let účinné (dále jen „GDPR“), jsme vám již, včetně jeho základních zásad a principů, představili v předchozím článku. Tentokrát se zaměříme na tradičně problematickou otázku spojenou s uplatněním nařízení GDPR, a to konkrétně na problematiku možností a podmínek pro umístění kamer do společných prostor bytového domu.

Nařízení GDPR nestanovuje povinnost, aby umístění kamer v bytovém domě bylo schváleno shromážděním příslušného SVJ. Stejně tak takovou povinnost nestanoví přímo ani občanský zákoník. Umístění kamer tedy podléhá režimu nákupu movitých věcí, pro který platí, že schválení shromáždění podléhá každá nákup movité věci, který přesáhne finanční limit (tento je dle nařízení vlády momentálně stanoven na 10 000 Kč, není-li ve stanovách určeno jinak). U naprosté většiny SVJ tedy bude instalace kamer podléhat schválení shromáždění SVJ. K tomu lze obecně konstatovat, že vzhledem k tomu, že instalace kamer v domě představuje poměrně citlivý zásah do práv členů SVJ, lze doporučit, aby instalace kamerového systému byla vždy projednána a schválena shromážděním SVJ, a to i v případě pokud by dle stanov či zákona toto schválení vyžadováno nebylo.

Pro zpracování osobních údajů (zejména snímků obličejů osob) získaných na základě kamerových záznamů není třeba souhlasu dotčených snímaných osob, to je logické, v opačném případě by kamerový systém nemohl plnit svůj účel, kterým zpravidla bude prevence proti krádežím a dalším protiprávním jednáním v bytovém domě. Důvodem pro zpracování osobních údajů získaných z kamer je oprávněný zájem správce (SVJ) či třetí strany – zpravidla  vlastníků bytových jednotek či nájemníků. 2

Při umisťování kamer v bytovém domě SVJ jakožto správce osobních údajů musí nicméně zvažovat, zda umístění kamer a způsob jejich umístění je přiměřený vzhledem ke sledovanému cíli. SVJ tedy bude posuzovat, zda zásah do práv dotčených osob – zejména do práva na soukromí – bude proporcionální vzhledem ke sledovanému účelu (tímto bude zpravidla ochrana majetku a zdraví osob).

Dle ustálené judikatury přitom obecně platí, že kamerové sledování prostor jako jsou vstupní dveře do domu, prostor u schránek domu, prostory vstupů do výtahu, sklepů, půd včetně vchodů do nich, dále sledování prostor garáží, kočárkáren apod. je považováno za přiměřený zásah pro zajištění bezpečnosti v domě. I v těchto případech však příslušné SVJ musí dbát na nastavení kamerového systému tak, aby záběry z kamer nezasahovaly do míst, kde je soukromí osob (obyvatel domu) chráněno intenzivněji – viz níže.

Naopak lze v obecné rovině konstatovat, že umístění kamer takovým způsobem, který umožňuje sledovat prostory v bezprostřední blízkosti vstupu do jednotlivých bytů a/nebo způsobem, který umožňuje sledovat společné prostory ve výlučném užívání jednotlivých členů SVJ – typicky balkóny a terasy členů SVJ – je považováno za podstatný zásah do soukromí dotčených osob. Bez dalšího tedy v těchto prostorech kamery umístit nelze. Učinit by tak bylo možné pouze ve výjimečných a odůvodněných případech. Lze si například představit situaci, kdy některé byty v domě byly opakovaně vykrádány i přesto, že mají bezpečnostní zámky – pro zajištění bezpečnosti v domě by tedy v tomto případě bylo možné, se souhlasem obyvatel dotčených bytů, sledovat kamerovým systémem i přístup (vchodové dveře) k těmto bytům. 3

S ohledem na zásady nařízení GDPR je nutné pro úplnost doplnit, že získané kamerové záběry je nutné řádně zabezpečit. V elektronické podobě by mělo dojít k jejich zašifrování, pokud jsou přeneseny na jiné nosiče (např. flash disk), pak musí být tyto uchovány v uzamčeném prostoru (např. v uzamčené skříni). Příslušné SVJ pak musí dále informovat o umístění kamer své členy i osoby občasně navštěvující příslušný dům, zpravidla postačí za tímto účelem umístit do domu informační tabulky či štítky.

Nelze dále opomenout, že kamerové záznamy mohou být příslušným SVJ uchovávány pouze po takovou dobu, aby bylo možné dále prošetřit incident a zajistit další nezbytné informace potřebné například k předání záznamu příslušným správním (policejním) orgánům či pojišťovně. Podle stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů je tato doba stanovena obecně na 7 dnů, v případě příležitostně navštěvovaných prostor (např. sklepy, půdy atd.) je pak stanovena na 14 dnů. V odůvodněných případech lze tyto doby prodloužit.


1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)

2 Srov. čl. 6 odst. 1 písm. f) nařízení GDPR

3 Srov. stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2016

Zdroj obrázku: Freepik

Související články